INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Strakoničtí LANDMINE SPRING se již dají počítat mezi zkušené koně firmy DAY AFTER a novinková kolekce „Love With Silver Spears“ nás znovu vrhne do víru intenzivního, ale zároveň „sofistikovanějšího“ emo-rocku, ve kterém není nouze jak o energické kytarové výpady, líné vazbení či ležérní hraní si s tóny. Bohužel jsem zatím neměl tu čest vyposlechnout si s důkladností starší dílka LANDMINE SPRING, a tak budu hodnotit toto album bez spojitosti se starší produkcí. Naproti tomu jsem byl svědkem živého vystoupení, které mohu vřele doporučit všem, kteří si libují v současném anglo-americky znějícím kytarovém indie rocku, protože tato formace je další z těch, kteří by mohli navázat na úspěchy táborských SUNSHINE. Na rozdíl od SUNSHINE však LANDMINE SPRING spoléhají výhradně na kytarový zvuk bez elektronických příkras a efektů. To má však za následek, při současném kompozičním vkladu LANDMINE SPRING, stále ještě menší nápaditost, barevnost, atraktivitu vyznění, než je tomu v případě SUNSHINE.
Album zahájí poměrně naléhavá skladba „The Reverse Is True“, která se až příliš stylizuje do současného výrazu mladých amerických soft-core partiček. Postrádá moment překvapení a výraznější nápad. Ten pravý start nás tedy čeká až s dvojkou a tou je titulní kompozice „Love With A Silver Spears“. Svižná úderná skladba, poháněná vpřed živelnými kytarovými motivy a vokálem plným emocí, obsahuje povedený vyřvávací refrén, který vám ještě nějakou dobu po poslechu duní v hlavě. Spolu s také rychlou, avšak o poznání křehčí „Poison“ zřejmě nejsilnější moment, který dodává celé kolekci na potřebné svěžesti a životaschopnosti. Zato z „Overwhelmed“ mám dojem jakoby se LANDMINE SPRING stále chystali někam vletět, definitivně vygradovat, ale nikdy se k tomu neodhodlali. Prakticky píseň bez větších vrcholů v napětí očekávající věcí příštích, které nikdy nepřijdou. Je jako začátečnický lovec adrenalinu naklánějící se ke skoku nad propastí, ke kterému se stejně nikdy nerozhoupe. Zaujme teskná „Don´t Be So Cold“, která zobrazuje kapelu v jemnějších polohách vykreslující plačtivé a téměř placebovsky výpravné nálady do zvukoprostoru, stejně tak v závěru kolekce píseň „Fake“ plná kytarového kouzlení s atmosférou. Celkově bych však nahrávce vytkl, že až na výše zmiňované položky nenabízí zas tolik výrazných skladeb a časem upadá do monotónnosti. To samé by se dalo říct i o zpěvu, který je sice zajímavě položený, zabarvený, nepostrádající potřebnou naléhavost a emoce, ale s přibývajícím časem si uvědomíte jeho ve všech skladbách podobný způsob frázování, což má za následek permanentní udržování alba v určitých výrazovou šablonou daných mantinelech. Naopak pochválit musím precizní zvukovou stránku, která si nic nezadá se zahraniční konkurencí. Neříct vám to, českou kapelu by jste v nich jen stěží poznali.
Přes povedený zvuk a několik zajímavých položek, tak musím novinku LANDMINE SPRING díky s postupujícím časem mírně narůstající monotónnosti hodnotit jako nepatrně nadprůměrnou nahrávku, které by však slušel a velmi pomohl nějaký experiment. „Love With Silver Spears“ je svěží a zralá kolekce s jasným cílem, avšak bez touhy po originalitě a objevnosti a to je v případě, že i hitovější skladby jsou zde v menšině, nedostatek. Na rozdíly mezi „českou“ a „zahraniční“ produkcí se zde stejně už dávno nehraje. Doba kdy se říkalo: „Na to, že jsou to Češi je to výborný“ je už doufejme dávno za námi. A tak při srovnání se zahraniční špičkou indie kytarové hudby hodnotím jako ucelené moderní album, které potěší, ale neohromí. Živé koncerty však v každém případě doporučuji.
CD k recenzi poskytli Day After records
Moderní kytarový rock s jasným cílem, ale bez větší originality. Povedený zvuk a několik svěžích skladeb vzhlížejících na západ.
6 / 10
1. The Reverse Is True
2. Love With Silver Spears
3. Overwhelmed
4. Don´t Be So Cold
5. It´s Not So Complicated
6. Look Out
7. Bracelets
8. 2006
9. Poison
10. The Venus Flytrap
11. Scenario
12. Fake
13. Hidden Track
Love With Silver Spears (2005)
…Call Girl (maxi) (2005)
Sip Of Wine (2003)
Your World (EP) (2001)
Ride (1999)
Do You Answer Me? (maxi) (1996)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Day After Records
Stopáž: 36:00
Produkce: LANDMINE SPRING
Studio: studio Hostivař, Praha, listopad 2004
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.